Začátkem prosince nastala taková menší závodní odluka. Užívali jsme si procházky (viz. fotogalerie) a konečně také coursingu, na který jsme se vydali až do Brna.
Abstineční příznaky se ovšem začly dostavovat a tak jsme vyrazili na šílenou cestu do Třebíče ve složení já a Baldric, teta Flashová a Ťapka, Madla s Timíkem a Tařenou.
Ráno byl nádherný slejváček a když na Vysočině teplota klesla pod nulu, začala jsem být poněkud nervozní. Ovšem ledovka se nekonala a šťastně jsme dorazili na místo.
Hala příjemně vytopená, tribuna s výborným výhledem, otevřený bufet, den se začal vyvíjet slibně. První běh a menší pastička s tunelem sice znamenala diskvalifikaci, ale měli jsme zónu a tak hurá do našich prvních trojek v životě. Trať naštěstí neobsahovala žádný pro Baldrica lákavý tunel a tak jsme doběhli bez chyby. To samo ještě nic neznamenalo, ale skutečně se stalo, doběhli jsme v čase a do třetího místa a tak rovnou první trojka obhájena:) Závěrečný jumping byl příjemný sprint na čas, kde jsem Baldricovi trošku utekla a tak jedno odmínutí. Pak jsme počkali na vyhlášení a již jsme se mohli těšit na závěrečnou cestu domů.
Celá leta jezdím po D1 a teprve tento osudný den jsem na radu dobrých tetiček navštívila samoobslužnou restauraci Melicana. Majda pravda slintala již od odpoledne, ale když i teta Flashová potvrdila, že se jedná o dobrý podnik, nemohla jsem se dočkat. Mlha nás trochu brzdila, ale Míra nás brzo navedl na dálnici a za chvíli jsme parkovali.
Nedá se to moc vylíčit, prostě takových dobrot, vůbec jsem nevěděla jak to všechno poskládám na tác:)
Tímto bych chtěla svým spolucestujícím poděkovat za prima strávený den a jak jinak: AGILITY ZDAR!